uliční prostor: kouzlo předzahrádek

Krásné podzimní počasí nás inspirovalo k článku, který se tentokrát věnuje exteriéru: předzahrádkám a jejich vlivu na celkový dojem z ulice. Nejedná se o žádnou naši realizaci, ale o zhodnocení stávajícího stavu - jaké ulice se navrhovaly kdysi a co lepšího nebo horšího vzniká dnes.

 

K zamyšlení nad působením ulice na obyvatele (a náhodné chodce) nás inspirovaly středočeské Měšice, které nám doslova vzaly dech. Krásná obec s malebným zámkem je neobvykle bohatá na zeleň, ať už v podobě zámeckého parku nebo ulic lemovaných alejemi. Nejvíc nás oslovila ulice Hlavní v úseku od obecního úřadu po zámecký park. Poměrně rušný průtah obcí tu po obou stranách lemují hluboké předzahrádky, na něž navazuje chodník a uliční fronta. Předzahrádky jsou předěleny vjezdy do jednotlivých stavení. Tvoří je obyčejná travnatá plocha, uprostřed které stojí stromořadí jasanů. Celkový dojem z uličního prostoru je neuvěřitelně harmonický: velkoryse široká ulice lemovaná vzrostlými stromy a malebnými venkovskými domy. Může se zdát, že nejde o nic převratného (a leckdo kouzlo tohoto prostoru ani nezavnímá), ale takto příjemná ulice se v dnešní době vidí málokdy.

 

příjemný uliční prostor ul. Hlavní, Měšicezcela dlážděný uliční prostor lemují hradby garáží a vjezdů, ul. Zlonínská, Líbeznice

 

Protikladem stále zůstává velká část nových satelitů. Dobré porovnání najdeme hned v sousedních Líbeznicích, např. v ulici Zlonínská. Širokou a kompletně vydlážděnou ulici lemují řadové rodinné domy, procházející člověk ale vnímá především předsazené objekty garáží. Prochází podél garážových vrat, která střídají vjezdové brány k nekrytým stáním („oploceným vydlážděným předzahrádkám“). Na zeleň zde nezbylo téměř žádné místo, najdeme ji sem tam v květináčích nebo úzkých záhonech podél garáží. Celkový dojem z ulice: jednotvárnost, beton, šeď. V této lokalitě jsou auta na prvním místě – ulice je tak široká, aby se dalo dobře vyhnout a pohodlně zaparkovat, každý má garáž i venkovní parkovací stání.

 

Ale značka „obytná ulice“ ani zámková dlažba místo asfaltu bohužel nezajistí, aby si tu chtěl kdokoli skutečně dobrovolně pobýt :-( . Když dostanou auta přednost před lidmi a vše je podřízeno jejich průjezdu a odstavení, ulice nemůže působit přívětivě a „obytně“. To dokazuje i další příklad, líbeznická ulice Ve Dvoře. Na dlážděné předzahrádce místo zeleně stojí auta, při průchodu z ulice do domu se mezi nimi lidé nedůstojně proplétají.

obytná ulice nebo parkoviště? ul. Ve Dvoře, Líbeznice

 

Omluvou pro celkový dojem ulice nemůže být její šířka – uliční prostor v Měšicích je jen o pár metrů širší než vzdálenost mezi domy v ulici Hlavní v Líbeznicích. Nicméně i s užším uličním profilem se dá kouzlit a zajistit kvalitní výsledek. Nádherným příkladem je lokalita Červená Skála v Řeži. Každý dům tu má vyhrazené jedno parkovací stání u vstupu (příp. garáž), druhé auto mohou obyvatelé odstavit na blízkém společném parkovišti na okraji lokality. Ostatní plochu před domem tvoří malebná předzahrádka s hezky upraveným vchodem. Na každé předzahrádce stojí sakura, ulice tak dostává řád a jednotnost.

 

příjemná a přívětivá ulice Červená Skála v Řeži - ani není obytná, přesto se tu každý zdržuje rád

Přesto, že se jedná o jednotnou řadovou zástavbu, vstupy do jednotlivých domů jsou pojednané různě - barevně jsou odlišené (střídají se tu barvy červená, modrá a žlutá) a také si je každý obyvatel upravil dle svých představ. Někteří šli dokonce do takového detailu, že k červeným dveřím a oknům si pořídili červenou lavičku, ke žlutým dveřím a oknům žlutý květináč :-) . Celkový dojem je naprosto perfektní - jednotná a přitom hravá ulice s dostatkem zeleně, plná podnětů k pozorování a krásných detailů. Pro obyvatele i procházející je pobyt v takové ulici zážitkem srovnatelným s procházkou v parku :-) .

 

jednotná a přitom nejednotvárná ulice

Předzahrádka je vlastně neoplocená část stavebního pozemku. Působí ale natolik osobně a intimně, že by procházejícího člověka nenapadlo na ni vstoupit - je si vědom toho, že bez pozvání tam není vítán. Hranici mezi soukromým a veřejným prostorem dobře vnímají už malé děti: hrají-li společně na ulici se sousedovými dětmi, budou si hrát i na jejich nebo sousedově předzahrádce. Pokud si ale budou hrát sami, na sousedovu předzahrádku nevstoupí (chápou, že bez doprovodu dětí majitele tam nemají co dělat). Předzahrádka je tedy zvláštní poloveřejný (nebo polosoukromý?) prostor – sice v soukromých rukách a pod dohledem vlastníka pozemku, přitom opticky působí jako součást společného uličního prostoru, rozšiřuje jej a zútulňuje.

 

Pro větší soukromí bývají někdy předzahrádky „oploceny“ živým plotem. Jsou-li ale keře příliš vysoké, smysl předzahrádky se může vytratit. V případě ulice Červená Skála je výška keřů na levé straně fotografie ještě optimální; na pravé straně je vidět, že už keře začínají tvořit bariéru.

A co jsme chtěli tímto zamyšlením říct? Většina satelitů si dnes zakládá na tom, že mají obytné ulice. Jenže jaký je pobyt v takové ulici, když se jedná o dlážděnou plochu lemovanou stojícími auty a (často neprůhlednými) ploty nebo rovnou zdmi? V takové ulici se nikdo zdržovat nechce, každý tudy jen rychle projde a zavře se do svého domu nebo na svou zahradu.

 

Pokud je ale ulice přívětivá, s minimem stojících aut a s přiměřeným množstvím zeleně, pak k pobytu přímo vybízí. Rodiče se nebojí vypustit děti ven hrát si na ulici; je příjemné se tu zastavit, porozhlédnout se, popovídat si se sousedy. A právě lokality, kde ulice nejsou lemované ploty ale předzahrádkami domů, bývají obvykle příjemné, útulné, bezpečné a k pobytu skutečně vybízejí. Až si tedy budete vybírat dům nebo pozemek, všímejte si nejen toho, zda se vám líbí sám o sobě, ale také zda se budete každý den vracet domů krásným prostředím :-).

 

kvalitní uliční prostor nemusíme hledat pouze v okolí Prahy, ul. Rudolfa Smahela, Olomouc